Žichlínek

 
Obec Žichlínek se rozkládá podél toku Moravské Sázavy 4 km jižně od Lanškrouna. První zmínka o Žichlínku (Sichlingsdorf) pochází z darovací listiny Václava II. z roku 1304, jíž věnoval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru. Ryze kolonizační místní jméno má původ v osobním jméně lokátora-zakladatele vsi. Tomu byla často za provedené dílo dědičně svěřena vesnická rychta a úřad rychtáře, který ve vesnici zastupoval a reprezentoval vrchnost.

Kolonizaci prováděli v regionu páni z Drnholce, jejichž dílem byl i vznik Žichlínka, což máme v tomto případě dokonce potvrzeno i písemně. Roku 1364 předstoupil žichlinský rychtář Otto de Lapide (český ekvivalent jeho latinizovaného jména by zněl Ota z Kamene) a přednesl své nové vrchnosti - litomyšlskému biskupovi Janu ze Středy - žádost o potvrzení starého privilegia na zdejší rychtu. Jan ze Středy, který získal Lanškrounsko a Lanšpersko pro své nástupce směnou se Zbraslavským klášterem roku 1358, rychtáři Ottovi vyhověl a díky jeho potvrzení se dozvídáme i část z obsahu nejstaršího rychtářského hamfeštu v celém regionu. Biskup se ve svém potvrzení zmiňuje o tom, že mu rychtář předložil starou výsadní listinu na rychtu, vydanou pány Heřmanem a Oldřichem z Drnholce pro rychtáře v Žichlínku a jeho dědice. Příslušenstvím svobodné rychty v době Ottově bylo právo ponechat si třetinu ze všech jím uložených pokut, dva svobodné lány, čtyřiadvacet prutů rolí poplatných, svobodný mlýn o dvou kolech s vlastním potokem a povinnost platit při královské berni kopu pražských grošů. Navíc biskup přidal k rychtě také právo honit svobodně v okolních lesích zvěř.

Za husitských válek litomyšlské biskupství zaniklo a jeho statky získali světští šlechtici. Od poloviny 15. století drželi Lanškrounsko Kostkové z Postupic a sňatkem je na začátku 16. století získali Pernštejnové. Roku 1541 vydal pro obyvatele Žichlínku tehdejší držitel panství Jan z Pernštejna privilegium, jimž jim ponechal k svobodnému užívání část potoka (Moravské Sázavy) jako náhradu za to, že byla ve vsi na řece postavena valcha pro lanškrounské soukeníky.
Roku 1561 získal rychtu v Žichlínku rod Viktorínů, který ji držel až do roku 1886, kdy její poslední majitel rozparceloval pozemky mezi jednotlivé hospodáře. Po nástupu Karla z Lichtenštejna coby nového držitele panství, se poloha původní staré rychty zalíbila vrchnostenským úředníkům, kteří ji roku 1624 s Kryštofem Viktorínem směnili za vrchnostenský dvůr na dolním konci vesnice. Starou budovu někdejší rychty poté nechali strhnout a přestavět na hospodářské budovy. Nová rychta prošla dvojí přestavbou, první po požáru roku 1668 a druhou (rovněž po požáru) roku 1878.

Vrchnostenský dvůr byl roku 1926 v rámci pozemkové reformy rozparcelován a prodán šesti českým rodinám. Pro jejich děti byla roku 1927 zřízena v budově dvora menšinová škola, která zde působila až do roku 1938. České obyvatelstvo v předválečném období představovalo asi desetinu mezi sedmi stovkami obyvatel obce.

Jedním z významných milníků v dějinách Žichlínka byla stavba olomoucko-pražské dráhy v letech 1842-45. Nádraží, které v této době vzniklo v obci neslo pojmenování po vzdálenějším Lanškrounu. Teprve roku 1876 byla stanice přejmenována na Sichelsdorf (Žichlínek). Roku 1924 nádražní budova vyhořela a byla obnovena, avšak již roku 1930 došlo k jejímu zrušení. Dále se používala jen jako zastávka a nákladiště, ale i to bylo v šedesátých letech zrušeno a zůstala zde pouhá zastávka. První vlak byl v Žichlínku uvítán s velkou slávou 20. srpna 1845, kdy byla pomocí kulis postavena slavobrána korunovaná věžemi s cimbuřím a ozdobená zemskými znaky, neboť zde vlak vstupoval na českou půdu.

Dalším přelomovým obdobím v životě obce byl konec druhé světové války, kdy byl Žichlínek dosídlen z vnitrozemí. Krátce po osvobození, roku 1946, byla zprovozněna dodnes fungující kafilerie. Začátkem padesátých let se po počátečních problémech ustavilo místní jednotné zemědělské družstvo, do něhož se v polovině sedmdesátých let integrovala všechna okolní JZD a v roce 1982 sloučením dalších družstev v Žichlínku, Lukové a Tatenicích vzniklo JZD Budoucnost Žichlínek. V roce 1996 proběhlo v obci položení telefonních sítí a kabelové televize, následujícího léta postihly obec velké povodně.
Památkám v obci dominuje stavba kostela Narození sv. Jana Křtitele. Kostel je poprvé připomínán roku 1380 jako filiální do Lanškrouna. Podle zprávy z konce sedmdesátých let 17. století byl kostel v Žichlínku dřevěný a jeho současná podoba pochází z roku 1725. V roce 1769 byla ve vsi zřízena lokalie, která byla teprve roku 1859 povýšena na farnost. Farní budova byla postavena roku 1769. Roku 1795 byl v okolí kostela zřízen hřbitov.

První zmínky o zdejší škole pocházejí z roku 1664. Nová budova školy (dnešní obecní úřad) byla postavena roku 1795. Současná stavba, dodnes sloužící svému účelu, byla vybudována v letech 1908-1909. Do roku 1919 stály na prostranství před ní pomníky císaři Josefu II. a Františku Josefovi I., které však padly za oběť obrazoborectví této převratné doby.
Mezi církevní památky v obci patří dvě sochy stojící před kostelem, a to socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1755 a mladší sv. Jana Evangelisty z roku 1769. Sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1778 se nachází poblíž cesty do Rychnova.
Určitou zajímavostí, po níž bohužel nezůstalo prakticky ani stopy, je existence tvrze Kroteful na jižním konci obce. Jediná výslovná písemná zmínka o ní pochází z roku 1378, kdy tvrz drželi lanškrounští augustiniáni. Roku 1460 se v potvrzení augustiniánských statků mluví již jen o vsi Kotenful, která pravděpodobně později splynula se Žcihlínkem. Samotné tvrziště bylo zničeno v souvislosti se stavbou železnice, kdy bylo použito ke stavbě náspu.

Mezi významné osobnosti spjaté se Žichlínkem patří mj. Wenzel Bernard Appel (*1815 v Žichlínku), děkan a probošt kláštera v Reichersbergu, nositel Leopoldova rytířského řádu (1891) a další duchovní, Adalbert Janisch (*1805 v Žichlínku), farář v Seckau, vyznamenaný Františkem Josefem I. roku 1880 zlatým křížem za zásluhy. Pozoruhodnou osobností byl rovněž Berhnard Kratschmer (*1832 v Žichlínku - 1905 ve Vídni), intendant první třídy u technického a administrativního komitétu a autor příručky pro zásobování (1889), který se vypracoval v c. a k. armádě pro současníky významné pozice (ačkoliv o pár desítek let později typ podobných rakouských důstojníků ve svém románu mistrně znectil Jaroslav Hašek).

Spolkový život v Žichlínku, podobně jako v okolních obcích, představovali především dobrovolní hasiči (Freiwillige Feuerwehrverein), jejichž sbor vznikl roku 1885. Hned v roce 1945 byla činnost sboru obnovena. Kromě své hlavní náplně sbor pořádá také tradiční vinobraní a pouťovou zábavu. Na sportovní tradice někdejší tělovýchovné jednoty (Turnverein), založené roku 1922, navazuje současná tělovýchovná jednota, která má tři oddíly - fotbalový, volejbalový a kulturistický, které se na společenském životě podílejí pořádáním Sportovního plesu. V současnosti v Žcihlínku působí i myslivecké sdružení, které kromě honitby obhospodařuje Kozí rybník, v němž chová kapry.

Mezi významné místní firmy patří v Žichlínku KOVO-DŘEVO Urban s osmi desítkami zaměstnanců, jež vyrábí dřevěné palety, dále ASANACE s.r.o. s téměř devíti desítkami pracovníků, která navazuje na tradice kafilerie. Transformací někdejšího družstva vznikla dnešní firma ZOD Žichlínek, která zaměstnává celkem na 340 pracovníků. V obci také působí menší firmy jako jsou nástrojářská RAWELA s.r.o., topenářská H.S.T., zámečnická firma Šenkýř nebo stavební firma Dařílek.

V současnosti v Žichlínku žije ve více než dvou stovkách domů celkem 816 obyvatel.

• Kostel sv. Jana Křtitele - barokní, postavený v l. 1718 - 25. Jednolodní, obdélníkový, s věží nad západním průčelím, dvojicí mělkých kaplí při posledním východním klenebním poli a trojboce uzavřeným presbytářem s čtvercovou sakristií v ose. Západní průčelí ukončeno trojúhelníkovým štítem s kruhovým oknem. Loď rozdělena pásy ve tři nestejná klenební pole - 2 užší, sklenutá valenou klenbou s lunetami a třetí širší, sklenutá valenou klenbou se stýkajícími se lunetami a otevřená do bočních kaplí, sklenutých valenou klenbou s lunetami. Triumfální oblouk polokruhový, presbytář sklenutý polovinou klášterní klenby s lunetami. Kruchta v západní části lodi je nesena 3 oblouky na 2 pilířích a podklenutá 3 poli křížové klenby.
  Hlavní oltář z 2. pol. 18. stol. s obrazem od J. Umlaufa, oltář s obrazem sv. Františka Xavera od J. Umlaufa z r. 1887 v rámu z konce 17. stol., na obou oltářích sochy světců z pol. 18. stol., oltář Ukřižování z poč .19. stol., obraz Křtu Páně z konce 17. stol., kazatelna z poč. 19. stol., křtitelnice z 1. pol. 19. stol.
• Sochy
  • sv. Jan Nepomucký z r. 1755
  • sv. Jan Evangelista z r. 1768
  • N.Trojice z r. 1778.

Z knihy: UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH; Zpracovali: pracovníci pro teorii a dějiny umění: A. Bartušek, J. Krčálová, A. Merhautová-Livorová a Em. Charvátová-Sedláčková, Em. Poche, Zd. Wirth, Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd v roce 1957

Zájmové spolky a oganizace

Myslivecké sdružení  - předseda Václav Richtr, tel.: 723 309 182
http://myslivost-zichlinek.webnode.cz  

Sbor dobrovolných hasičů  - velitel Josef Kuře, tel.: 723 201 504
starosta Ladislav Pospíšil ml., tel.: 607 582 771
http://sdhzichlinek.webnode.cz; sdh.zichlinek@seznam.cz

Tělovýchovná jednota -  oddíly volejbalu   - Martina Hrubá, tel.: 777 765 503
Blanka Hubálková, tel.: 775 044 405
Langr Tomáš, tel.: 776 031 147
                                       - oddíly kopané       - František Filip, tel.: 777 134 017
Josef Matějka, tel.: 732 448 284  
Milan Schembera, tel.: 776 677 776